A2larm, Martin Vrba: Česká společnost měla v Evropské unii dlouho pověst silně klimaskeptického skanzenu. Svoji zásluhu na tom měly samozřejmě i lokální dezinformační sítě; ostatně jeden z hlavních představitelů popíračské scény byl deset let prezidentem a neváhal význam svého úřadu využívat mimo jiné i pro šíření své klimaskeptické agendy. Během posledních let se ale situace významně proměňuje, a to i vlivem toho, jak ve střední a středovýchodní Evropě pociťujeme dopady klimatické změny na vlastní kůži. Možná tedy někoho příjemně překvapí, že z průzkumů veřejného mínění jasně vyplývá, že popírání změny klimatu už se ocitlo v defenzivě a je dnes už výrazně menšinovou záležitostí.
Jak ale vysvětluje sociální a environmentální psycholog Jan Krajhanzl, který vede mezioborový tým Institutu 2050, důvod pro oslavu to ještě není – během posledních dvou let totiž dosud vzestupná křivka zájmu o změnu klimatu a environmentální otázky stagnuje, nebo rovnou klesá. Svou roli v tom bezesporu sehrává i pandemie covidu-19 nebo ruská invaze na Ukrajinu a následná energetická krize. Ukazuje se, že souběžnost krizí řešení změny klimatu neprospívá, a to samé platí i o Zelené dohodě pro Evropu, která je aktuální evropskou strategií zelené transformace kontinentu.
Přesto ale platí, že debata o tom, jestli ke změnám klimatu dochází, nebo nikoliv, už není na pořadu dne, a místo toho se těžiště dialogu přesouvá k podstatně praktičtější otázce: co s tím dělat? Tady se ovšem pro českou veřejnost věci začínají komplikovat. Naše postoje k zelené transformaci jsou totiž podstatně složitější než k samotné změně klimatu. A právě tomuto tématu se věnoval jeden z aktuálních reprezentativních výzkumů Česká (ne)transformace 2022, který zpracoval STEM ve spolupráci s Institutem 2050. S Janem Krajhanzlem, který se na výzkumu podílel, jsme se bavili o tom, jaké jsou obavy Čechů a Češek ze zelené transformace i kde vidí příležitosti k prosazení asertivnější klimatické politiky.
Celý rozhovor Martina Vrby s Janem Krajhanzlem najdete na stránkách A2larm.