„Komunikace je v české ochraně přírody dlouhodobě podceňovanou Popelkou: institucionálně, rozpočtově, personálně, kvalifikačně, a koneckonců i akademicky. Přestože špičky české ochrany přírody často chápou, že agenda komunikace má do budoucna strategický význam, běžná praxe zaostává jak oproti komunikaci ostatních environmentálních témat, tak oproti zahraniční praxi…“
… píše se hned na první straně textu. Právě všem, kterým leží efektivní komunikace v této oblasti na srdci, je věnovaný tento příspěvek s tipy pro praxi.
Hned na úvod v něm najdete několik dobrých a špatných zpráv o vztahu české veřejnosti k přírodě. Dozvíte se, proč je důležité rozlišovat mezi komunikační strategií, taktikou a operativou. A to nejdůležitější: následující praktické zásady, jak o ochraně biodiverzity akomunikovat a nekomunikovat.
Praktický příspěvek jsem sepsal v rámci přípravy studie Analýza vhodných způsobů komunikace tématu biologické rozmanitosti (DH&P Conservation pro Ministerstvo životního prostředí, 2019).
Prostudovat si ho můžete tady.